l. papilliferum; arboricola; eupetes; albanicum

Aktuality, Klub Botanika

V. Chaloupecký/J. Černohorský/V. Novák

l. papillirefum foto V. Chaloupecký

http://www.plantsoftheworldonline.org/taxon/urn:lsid:ipni.org:names:537457-1

RNDr. Vladimír Chaloupecký, CSc. – Lilium papilliferum a Lilium arboricola

Proč? To je  otázka, kterou si klademe, když se něco nepovede, v našem případě lilie nevyroste, zahyne nebo dokonce v kultuře vyhyne úplně. I mezi liliemi máme takové ztráty. Z nalezených a řádně popsaných druhů vím o dvou, které tento osud postihnul: L. arboricola a L. papilliferum.  Zatímco první se stala velmi populární (první epifytická lilie; dnes už máme i L. eupetes), druhá, přesto, že se zdá být vzácnější, odešla potichu.

L. papilliferum  objevil už v r. 1888 Delavay, popsal Franchet v r.1892, ale až  1914  ji  sebral Forrest, kterému nevykvetla a v květu byla k vidění až 1949 (na III. Liliářské konferenci) z cibulí, které z rozvodí Mekong .- Jangtze – Salween R. poslal sběratel dr. Rock. G. Forrest, který sběrem rostlin strávil řadu let, ji našel jen čtyřikrát na vápencových útesech nebo strmých svazích mezi keři. Je tedy možné, že tato místa sběratelé často nenavštěvovali. Škoda, že nejsou k disposici podrobné popisy půdy a spolu s ní rostoucích rostlin. Naleziště byla vesměs spíš sušší, s rychlým odtokem vody. Lilie prý byla krátkověká. Protože však roste dobře, je samosprašná a semena klíčí epigeicky velmi snadno a byla i v prodeji (deGraaff), mám podezření, že při výsadbě venku (což Britové s oblibou dělají) zašla na přemokření a ve skleníku zalévaném hadicí hlava nehlava shnila ze stejného důvodu. Roste sice v pásmu monsunových dešťů až do výšky 3000m, ale v zimě má v promrzlé zemi naprosté sucho. Nejspíš by asi chtěla podobné zacházení jako vysokohorské skalničky nebo snad Pleione. Přes svoji jedinečnou barvu i – většinou – tvar květu, zmizela z kultury během sedmdesátých let 20. století bez povšimnutí. 

Druhý ze ztracených druhů je L. arboricola.Té se dostalo pozornosti nadbytek. Lilie rostoucí na stromě?! Jistě, že tam neseděla jako vrabec, ale zakořeněná v silné vrstvě mechů, lišejníků, bromelií, kapradin a orchidejí (lepení tilandsií na větve je z nouze ctnost, aby ty drobné byly vůbec vidět). I díky orchidejím byla lilie také objevena. V r. 1953 snad největší sběratel rostlin Frank Kingdon-Ward byl na jejich roční výpravě do severní Burmy (tehdy) upozorněn manželkou, která sledovala i orchideje, že vysoko na stromě mezi epifyty je cosi, co připomíná semeníky lilií. Po chvíli našli spadlý strom, pokrytý vrstvou epifytů mezi nimiž opravdu rostliny a cibule lilií. Ihned cibule – i z dalších sběrů – poslali nejzkušenějším pěstitelům v Anglii a senzace byla na světě.

V roce 1954 o lilii referoval Kingdon-Ward liliářské skupině Královské zahradnické společnosti a navrhl, že by se měla pěstovat v substrátu pro orchideje. Nikde však není zmínka, jestli ho někdo poslechl. Po obsáhlé debatě odborníků, jestli to není řebčík, spočítal Stern její chromosomy (24) a byla uznána jako lilie. Cibulky i semena byly rozeslány řadě zahrad a pěstitelů a všichni byli velmi optimističtí. L. arboricola rostla dobře.

Pak se však začaly objevovat zmínky, že tam a onde kultura zašla, protože cibule shnily. A tady, když byla tak rozšířená, zahrádkáře napadá, proč epifyticky rostoucí rostliny shnily. Tato lilie sice roste v oblasti, kam ještě zasahuje monsún, v zimě (nalezena  nad 1500m n.m.) a v obdobích sucha však nadbytek vláhy nedostává. Opravdu ji pěstovali jako orchidej? I když se  koberec epifytů na větvích nasaje, voda okamžitě rychle odtéká. Smutné je, že potíže začaly s úmrtím Kingdon-Warda 1958. Zalévali ve sklenících hadicí hlava nehlava a „utopili“ ji?   Jásot, že byla roku 2007 znovu objevena, utichl v roce 2008, kdy rostliny vykvetly. Nebyla to L. arboricola, ale nový, velmi zajímavý druh L. eupetes. 

The Plantsman, March 2008/ l. eupetes

https://www.bdlilies.com/ls288.html

Příspěvek zaslal RNDr. J. Černohorský

V roce 2007 díky dámám Blenddyn a Sue Wynn-Jones z Crüg Farm Plants Nursery byla zvěřejněna zpráva o nálezu nové, nepopsané lilie z Vietnamu. V té době byla považována za dlouho ztracenou L. arboricola, objevenou Frankem Kingdonem Wardem v roce 1953 v Burmě (dnešní Myamar). Když však rostlina vykvetla v létě 2007, ukázalo se, že podobnost byla jen nahodillá a že jde o nový taxon. Její botanický popis následuje:

Lilium eupetes J.M.H. Shaw, sp. nov. Species habitu cum Lilium arboricola Stearn optimae congruens, sed differt tepalis atro-purpuris, non reflexis. Type: Vietnam, Lŕo Cai province, 22 Nov 2006. B&S Wynn-Jones 11721 (holotype WSY).

 Additional material examined: Vietnam, Lŕo Cai province, Nov 2006. BSWJ 11796 (Herb. BSWJ; photo WSY); floral parts from cultivated plant, Crűg Farm Plants, Oct 2007.

Na první pohled lilie silně připomíná L. arboricola Stearn, která je příbuzná L. primulinum, liší se však  tmavo červeno purpurovým zabarvením petalů, tvořících hvězdicově-zvonkové květy na místo ohnutých, jablkově zelených petálů L. arboricola. Květy jsou zdánlivě podobné květům L. souliei a L.taliense, tyto druhy se však liší v mnoha detailech, mimo jiné jim schází axilární pacibulky. Podle informací  knihy „Lilium in Flora of China“ z roku 2000 se v sousedním Yunnanu nacházejí málo známé lilie L. puerense, L. rockii a L. pyi.

Epitet „eupetes“ je z řeckého „ dobře létající “, odvozeného od snadného rozsevu paždních pacibulek. Pacibulka je pevně přirostlá k bázi listu. Na konci vegetační doby listy postupně zasychají, sbalí se do kruhu a po oddělení  rotují vzduchem na nové stanoviště.

Vratislav Novák – lilium albanicum

Ve čtvrtek ráno 18. 5. 2017 mi na zahradě rozkvetla první Lilium albanicum. Na jedné lodyze jeden květ, druhý den 19. 5. 2017 vykvetl na druhé lodyze také jeden květ. Před touto radostí se zde však v neděli 14. 5. přehnalo krupobití různé intenzity v trvání přes deset minut. Poupata Lilium albanicum byla chráněna pod meruňkou a přežila tento útok nevlídného počasí bez úhony.

lilium albanicum foto V. Novák

Hůře jsou na tom výsadby martagon hybridů na druhé zahradě. Zde to vydržely jen mohutnější lodyhy, které jsou však také poznamenány.

martagon hybrid foto V. Novák
martagon hybrid foto V. Novák

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.