Na obloze se zabydlela, až na několik málo a obvykle výše položených míst, nízká oblačnost, jako případné „zpestření“ je od počasí na skladě leda tak mlha nebo mrholení. Dny jsou krátké a zatím se ještě dále krátit budou. Momentálně tedy šero střídá tma. S tím neuděláme nic. Ani po známosti.

Naštěstí jsou tu však obrázky. Obrázky nám milých lilií. Třeba těch, o které se s námi už pro předchozí stránky podělil Ing. V. Jošt po své cestě za liliemi do Holandska. A řekl bych, že potěšení z nich nijak neumenší fakt, že jde o novinky už předloňské. Obrázky budou rozděleny na dvě části. V té první půjde o prezentaci či nabídku firmy Gebr. Vletter & Den Haan , ve druhé části pak Lily Company B.V.

V názvu ovšem stojí: „Avšak nejen to.“ Tím je myšlený článek pana inženýra o tom, co a jak se děje s novým šlechtěním než ho můžeme třeba dostat na svou zahrádku. Přesněji řečeno, o nás v tomto procesu vlastně vůbec nejde. V članku je číslo, které vypadá takto: „1%“. Tak to jsme my, pro liliový byznys zcela nezajímavá skupina. Nám to ovšem pranic nevadí, není-liž pravda…

Váš administrátor

Nové odrůdy lilií v roce 2018

Ing. Václav Jošt

Každoročně se na trhu s liliemi objevují nové a nové odrůdy. Milovníkům těchto květů jsou nabízeny nejrůznější barevné varianty v neobvyklých kombinacích tvarů a velikostí.

Snad nebude na závadu, když popíšeme cestu nové odrůdy od šlechtitele ke spotřebiteli. Je to cesta zdlouhavá a trvá několik let.

Vše začíná u šlechtitelů. Ti se snaží křížením nejrůznějších rodičovských rostlin vypěstovat co nejzajímavější nové odrůdy. Nejslibnější z nich podrobí náročným zkouškám – testují například dobu rychlení, to je dobu od zasazení cibule po rozkvět prvního květu. Dále určují, které roční období je pro rychlení nejvhodnější, kolik poupat má nová odrůda při určité velikosti cibule. Přičemž množství poupat se stanovuje samostatně pro různé velikosti cibule. U LA hybridů je to pro skupiny o obvodu 10 – 12 cm, 12 – 14 cm, 14 – 16 a 16 – 18 cm. U orientálních hybridů, OT a longiflorum hybridů je to pro skupiny o obvodu 12 – 14, 14 – 16, 16 – 18 a přes 20 cm.

Výsledky své práce si šlechtitelé chrání autorskými právy a zájemcům prodávají licence na produkci takto chráněných odrůd. Za licenční ochranu musí šlechtitelé zaplatit poplatek zvaný Royalty fee organizaci, která po dobu platnosti licenční ochrany kontroluje pěstební plochy licencovaných odrůd.

Šlechtitel ve spolupráci s velkoobchodní firmou poskytne vzorky cibulí předním producentům květů v Italii, Španělsku, Japonsku, Mexiku a USA. Dobré výsledky zkoušek a zájem producentů květů určí, zda zkoušený klon bude uvolněn do licenčního množení.

V té době nová odrůda, dosud pěstovaná pod identifikačním číslem, dostává vlastní obchodní jméno. Sám šlechtitel vypěstuje určité množství cibulí, kterými jednak demonstruje výsledek své práce, jednak slouží jako základní množitelský materiál pro licencované pěstitele (producenty).

Cesta nové odrůdy pokračuje k pěstitelům, jejichž cílem je co nejefektivněji namnožit co největší množství cibulí. Pokud se rozhodne některou z nových odrůd pěstovat, musí si od šlechtitele zakoupit licenci. Licence mají obdobnou podobu jako licence v jiných oblastech. U lilií se v licenci stanoví, v závislosti na poptávce trhu, na jaké ploše může pěstitel danou odrůdu pěstovat. Nerespektování licenčního ustanovení přijde někdy hodně draho. Jsou známy případy, kdy pěstitel ilegálně vysadil licencované odrůdy v zahraničí a vedle vyměřené vysoké pokuty mu úřad rostliny na celém poli zlikvidoval postřikem.

Současné technologie pěstování se zaměřují na mechanizaci všech prací počínaje sázením cibulí, péči o ně během vegetace, sklizní cibulí, jejich praním, tříděním a přípravou na expedici k velkoobchodním firmám.

V dalším kroku pak přicházejí ke slovu velkoobchodníci. Od smluvních pěstitelů si vyžádají vzorky cibulí (cca 200 ks od každé odrůdy) a podrobí je vlastním testům. Je-li vše v pořádku, koupí od producenta vyprané a vytříděné cibule. Velkoobchodní firma namoří cibule a uloží je do rašeliny v plastových přepravkách vyložených polyetylenovým pytlem.

Je přesně stanoveno kolik cibulí určité velikosti do jedné přepravky přijde. Takto připravené přepravky se umístí do chladíren, ve kterých se udržuje trvalá teplota -1,5°C až -2°C. Konkrétní hodnota teploty závisí na skupině hybridů. Zamražené cibule jsou v chladírnách uloženy až do jejich vyskladňování jednotlivým zákazníkům. Vyskladňování nové sklizně probíhá během celého roku. Pro ilustraci – někdy se v chladírnách současně skladuje až 70 milionů zmrazených cibulí!

Trh s liliemi změnil v posledních letech výrazně svoji podobu. A to jak z hlediska pěstitelského, tak obchodního. Je celkem známo, že evropský trh je zásobován především odrůdami holandského původu, a že hlavní dění na tomto poli se odehrává právě v této zemi. Hlavní důvody pro tuto skutečnost jsou dva. První spočívá v klimatických a půdních podmínkách, které umožňují vypěstovat cibule i řezané květy tak, že žádná jiná země v Evropě nemůže Holanďanům cenově konkurovat. Propustná půda, vlhkost a stále vanoucí větřík dovoluje dopěstovat zdravé cibule v hustých porostech.

Druhou skutečností je nejenom šlechtitelský a produkční potenciál Holandska, ale vybudovaná obchodní a dopravní infrastruktura, která bezvadně zvládá rychlou a prakticky bezeztrátovou manipulaci s živým materiálem.

V minulosti se přehlídka nových odrůd soustředila na výstavu v holandském Keukenhofu, kde se jak amatérští, tak profesionální zájemci mohli seznamovat s nejnovější nabídkou lilií. V posledních asi 10 letech se tato praxe změnila. Populární velkovýstavy zůstaly doménou milovníků květů, ale profesionálové své obchody přesunuly přímo do míst, kde šlechtitelé a producenti mají své firmy. Za tím účelem jsou organizovány tzv. Holandské liliové dny (The Dutch Lily Days) během kterých zájemci navštěvují skleníky dodavatelů a šlechtitelů. V letošním roce se Liliové dny konaly ve dnech 5. až 8. června 2018 a své brány profesionálům otevřelo 14 společností. Jednalo se o firmy P. Aker, Van den Bos Flowerbulbs, Bot Flowerbulbs, De Jong Lelies, Lily Company, Mak Breeding, Onings Holland, C. Steenvoorden, GAV Lilies, Gebr. Vletter & Den Haan, VWS Flowerbulbs, World Breeding, Zabo Plant a Royal van Zanten.

A jaké tedy byly letošní novinky? Veškeré šlechtitelské úsilí je podřízené trhu řezaných květů. Není divu, neboť drobní liliáři představují na trhu pouhé 1 procento odbytu a z komerčního hlediska tvoří absolutně nezajímavý segment. Toho využila zatím jediná, již zmiňovaná firma – Lily Company B.V., která od šlechtitelů kupuje odrůdy pro profesionální pěstitele nezajímavé. Přitom jde o odrůdy velmi hezké, ale například s postavením květů, které nedovoluje snadné balení do transportních krabic, nebo jejich rychlení trvá třeba o 5 dnů více než u barevně podobné lilie, nebo se nedají rychlit v zimních měsících.

Většina šlechtitelů se zaměřila na miniaturní odrůdy, určené pro pěstování v květináčích, a na sortiment plnokvětých lilií. Mnohým z pravověrných liliářů se plnokvěté lilie moc nezamlouvají, ovšem floristi si je oblíbili do vazeb kytic. Dnes je na trhu několik desítek plnokvětých odrůd.

Zvyšuje se zájem o lilie s květy bez pylu. U nich odpadá nežádoucí špinění tepálů a také šatů zákazníků.

V barvách či tvarově se více méně nové odrůdy opakují a nic mimořádného letošní nabídka nepřinesla. Oranžových a žlutých odrůd je spousta a jejich rozlišování dělá i specialistům značné potíže. Objevují se složitá meziskupinová křížení. Příkladem mohou být AOA hybridy Avalon Sunset, Field of Gold, Hotel California a další od firmy Lily Company nebo dosud nepojmenované LLO hybridy s čísly 12-001 a 13-001 od firmy Vletter & Haan. Rovněž ON hybrid Zeba od posledně jmenované firmy je neobvyklým křížením mezi orientálním hybridem s Lilium nepalense.

Nabídka Orientálních hybridů a OT hybridů se udržuje na stabilní úrovni. Výrazně klesá zájem o asijské hybridy, jejichž místo přebírají mohutnější LA hybridy. Rovněž nabídka botanických lilií chudne. Důvodem pro to jsou relativně vysoké náklady na jejich pěstování, které nemohou být kompenzovány prodejními cenami.

Z našeho hlediska je potěšující zvyšující se zájem o Martagon hybridy. Například Lily Company jich letos nabízí 12. Největší producenti cibulí však tento trend zcela opomíjejí.

Při hybridizaci používají šlechtitelé dnes už téměř výhradně jiné hybridy. Z dostupných podkladů se prakticky nedá zjistit jejich genetický původ. Za rodiče jsou uváděna už jenom čísla předchozích hybridů. Botanické lilie se jako přímí rodiče pravděpodobně už vůbec nepoužívají.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

•