Jiří Svoboda o sobě

Liliáři o sobě

Ing. Jiří Svoboda, Ph.D.

            V letošním roce mi bylo 66 let. Jsem ženatý, mám 3 dospělé děti a 5 vnuků. Pěstuji lilie a chovám včely.

Již od mládí mě to táhlo k přírodě. Často se snažím vyrazit do přírody, upřímně rád mám lesy. Jako kluk jsem byl ve Skautu. Když ho zakázali, začal jsem jezdit na tramp. Mám rád trampskou hudbu, trochu jsem hrál na kytaru. Později jsem si oblíbil bluegrass.

Profesně jsem se profiloval po mamince, učitelce chemie a našel zalíbení v chemii. Vystudoval jsem VŠCHT v Praze. Postupně jsem prošel několik zaměstnání, kdy to poslední chemické skončilo se sametovou revolucí zánikem pracoviště. Pak jsem to zkusil v soukromé firmě, kde jsem se specializoval na biochemii. Odtud jsem v r. 2000 znechucen diktátem peněz odešel do Výzkumného ústavu rostlinné výroby (VURV) v Praze-Ruzyni, kde jsem se začal věnovat svému dlouholetému koníčku – rostlinám. Tam jsem také při práci absolvoval doktorandské studium na Katedře ochrany rostlin na ČZU v Praze-Suchdole.

Do VURV jsem nastoupil do oddělení virologie. K této tématice jsem měl překvapivě blízko: sám jsem před tím amatérsky testoval rezistenci různých druhů slivoní na odolnost k viru šarky švestek. Svoji doktorandskou práci jsem ale měl zaměřenu na virus žluté mozaiky cukety (ZYMV). Tento virus devastuje okurky a tykve na jižní Moravě již od r. 1997 a postupně se rozšířil i do Čech. Získal jsem různé izoláty ZYMV, našel přezimující hostitelské druhy plevelných rostlin. Pro diagnostiku viru jsem připravil protilátky, testoval různé odrůdy tykvovité zeleniny na rezistenci a napsal metodiku ochrany proti ZYMV. Virovými chorobami plodových zelenin jsem se zabýval až do r. 2019, kdy jsem svůj pracovní poměr ukončil. Dnes již pracuji jen na dohodu na projektu řešícím rezistenci nových asijských slivoní k šarce švestek.

            Vždycky jsem obdivoval lilie v kostelích a na zahradách. V r. 1976 jsem navštívil výstavu Flora Olomouc a žasnul nad nádherou mně neznámých Henryi hybridů. V následujícím roce jsem si na liliářské výstavě v Roudnici nad Labem podal přihlášku do Martagonu. Inu př. Tyle dokázal ohromit. V Martagonu jsem chtěl získat cibule nových hybridních lilií a dozvědět se víc o jejich pěstování. Postupně jsem na zahradě vysadil snad 50 kultivarů lilií, které však po počátečním úchvatném kvetení brzy odešly. Neměly dlouhou životnost. Velkou radost mi udělaly vlastní vypěstované trubkovité hybridy ze semen od př. Boleslava Krále. Stále jsem však toužil po orientálních hybridech, které mě fascinovaly svým velmi jemně utvářeným velikým květem, rozmanitostí barev a vůní. Ty však byly v té době téměř nesehnatelné. Až jednou jsem od přítele Ing. Mirka Štveráka dostal pár maličkých cibulek pocházejících ze šupinování botanické lilie L. auratum var. pictum, jednoho z rodičů orientálních hybridů. Tenkrát jsem ještě neznal vhodné podmínky pro jejich růst. Mořil jsem je slunečním úpalem a příliš bohatým, často přemokřeným rašelinovým substrátem. I přes tuto nepřízeň mi jedna z cibulek dorostla a vykvetla. Ta nádhera! Pyšně jsem se s ní fotil: „Já a moje Lilie“! Od přátel z Martagonu jsem získal cenné rady ohledně nároků orientálních hybridů na stanoviště a moje pictum se mi odměňovala rok od roku větším počtem úžasných velikých květů. Začal jsem ji také množit dceřinnými cibulkami. Žádná sláva však netrvá věčně, a tak i mne čekalo tvrdé zklamání: jednoho dne na podzim jsem zavítal na zahradu ke svým liliím a s hrůzou jsem zjistil, že vedle stonků jsou díry od myší. A jako na potvoru všechny byly pouze u L. auratum var. pictum! Sousedních orientálek se myš ani netkla. Vyhrabal jsem zbytky kořenů, ale z cibulí nezbylo vůbec nic: ani šupina! Bylo to k pláči.

            Protože mi však orientální hybridy naprosto učarovaly, začal jsem shánět podobné hybridy, pokud možno příbuzné L. auratum var. pictum. Sehnat původní L. auratum již nebylo možné. Vybral jsem si z nabídky cibulí přítele Ing. Pavla Nejedla a vysadil je pokusně do velkých květníků na zahradu do polostínu. Provedl jsem několik opylení a s radostí sledoval vývoj semeníků. Před příchodem mrazů jsem přemístil květníky s ne úplně zralými semeníky lilií k oknu na chodbu do paneláku. Tam krásně dozrály. Semena byla klíčivá a po letech neúmyslného tvrdého negativního výběru mladých rostlinek v truhlících v nevhodných pěstebních podmínkách jsem je na jaře 2004 přesadil na zastíněný záhon, kde mi ještě v tomtéž roce prvních pár vlastních orientálních hybridů nádherně vykvetlo. Cibule jsem pečlivě chránil před myšmi králíkářským pletivem a v příštím roce již kvetl celý záhon. Výběr fotografií přikládám. Některé z nich pěstuji od té doby v obezděných záhonech pokrytých hustou sítí proti myším dodnes.

            V Martagonu jsem v současnosti nejdéle sloužícím členem výboru. To ale neznamená, že bychom mezi sebou neměli členy, kteří udělali pro Martagon mnohem víc. Namátkou budu jmenovat manžele Hlouškovy, kteří každoročně organizují naši největší výstavu lilií v Rakovníku. Ve výboru jsem si vzal na starost matriku, tj. evidenci členů a placení příspěvků. Každoročně s manželkou pomáháme při likvidaci rakovnické výstavy. Přál bych si, aby na výstavách pracovaly proškolené hodnotící komise a nepřijaly např. zjevně virózní exponáty. Pamatuji se, že takové školení hodnotitelů bylo kdysi za př. doc. RNDr. Vereše a RNDr. Chaloupeckého. Je to vše o lidech, kteří jsou ochotni něco pro Martagon dělat. Také bych uvítal, kdyby se větší počet našich členů věnoval šlechtění lilií. Je to tvůrčí práce, která člověka nutí hlouběji se zabývat vlastnostmi rodičovských rostlin a znaky, které chce v novošlechtění posílit. Je to mravenčí práce od opylení přes semínko až k nové kvetoucí rostlině. Navíc ozdravené (!), protože drtivá většina virových chorob se nepřenáší semeny nebo jen v nepatrném procentu. Je to úžasná radost, když ze semínka získáte novou kvetoucí lilii, která vás často ohromí nečekaně krásným květem. Tuhle radost přeji zažít každému liliáři.

Považuji za důležité, že na výstavách jsou udělovány ceny za nejlepší novošlechtění. Možná bychom jim mohli věnovat více pozornosti. Všem přátelům liliářům přeji hodně trpělivosti a úspěchů ve vlastním křížení lilií, aby se jim podařilo získat krásné nové a zdravé lilie.

22. září 2020, Jiří Svoboda

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *