Doc. Karel Vereš
Všechny botanické druhy lilií o počtu cca 100 se vyskytují pouze na severní polokouli Země. Jejich vzájemným křížením vznikly hybridní rostliny – odrůdy lilií. Jejich počet neustále roste, nyní jich je 9-10 000. Převážná většina botanických i hybridních lilií dobře snáší naše klimatické podmínky a dají se pěstovat ve volné půdě, s výjimkou některých východoasijských druhů a jejich hybridů.
P ů d n í p o d m í n k y
Většině lilií vyhovuje dobrá zahradní půda s neutrální reakcí, tzv. asijské hybridy vyžadují mírně kyselou reakci, orientální hybridy kyselou reakci. Vyloženě vápnomilná je lilie bělostná, L. candidum, vápník vyžaduje L. henryi a některé její odrůdy. Půdní reakci můžeme upravit přidáním rašeliny, nebo v opačném případě vápencem, stejně tak zlehčit půdu pískem. Nikdy se nesnažte živiny vylepšit čerstvým hnojem, starý, vyzrálý kompost ale můžeme použít ve vrstvě cca 5cm na zimní krytí.
V ý s a d b a
Cibule můžeme sázet na jaře, ale výhodnější je na podzim před příchodem mrazů. Cibule lépe zakoření, menší zimní kryt jim prospěje také. Před výsadbou cibule pečlivě prohlédněte, zčernalé kořeny a šupiny odstraňte, případně ze šupin vyřízněte menší poškozená místa. Je vhodné takto ošetřené cibule ještě posypat nějakým fungicidem typu Fundazol. Cibule nenechávejte delší dobu bez zakrytí, nemají přeschnout.
Hloubka sázení se řídí velikostí cibule, tj. nad špičkou cibule má být dvou- až trojnásobná vrstva půdy. Lilie můžeme sázet do skupin po 3 až 5 cibulích, mezi jiné trvalky, ozdobné keře apod., při sázení do záhonu je vhodné zajistit liliím dost prostoru, tedy spon 30-50 x 15cm podle odrůdy. Nejlepší prevencí před listovými plísněmi je vzdušný prostor, proto také se lilie nemají sázet pod stromy. Na druhé straně martagony, které jsou hajní rostliny, můžeme umístit pod tzv. vysoký stín. Je-li půda vlhká, není nutné cibule zalévat, při suchém počasí ano. Naprostou výjimkou je opět lilie bělostná, která vyžaduje plné slunce, snáší i úpal, nad špičkou její cibule má být jen 1-2cm vrstva zeminy.
Lilie můžeme samozřejmě pěstovat i v květináčích. Pro nižší typy jako jsou některé asijské či LA-hybridy pro jednu cibuli potřebujeme nádobu cca 20×20 pro skupinku úměrnou počtu cibulí. Drenáž je nezbytná, půda může být vylepšená starým kompostem. V zahraničí jsou už k dostání i mini typy cca 30cm výšky s běžně velikými typy. Výhodou tohoto způsobu je možnost pěstování bez zahrádky na terase, nebo přenášení v době kvetení i do místnosti. Jen je třeba dbát na to, aby se nádoby na jižním slunci nepřehřívaly a že je potřeba je zalévat častěji.
P é č e b ě h e m v e g e t a c e
V růstovém období lilie potřebují dostatek vody i živin. Nejvhodnější umělá hnojiva jsou tzv. komplexní typu Cererit nebo u menších výsadeb i Krystalon, první dávka koncem března či v dubnu může být na urychlení růstu i ledek amonný. Při roztroušené výsadbě po zahradě mezi jiné rostliny nelze množství hnojiva určit, ale zkušený zahrádkář odhadne jak je třeba půdu „pocukrovat“. Kapalná forma hnojiv je účinnější, max. koncentrace by neměla být nad 0,3%. Po odkvětu přihnojujeme jen draselným, či fosfátovými hnojivy.
N e m o c i a š k ů c i l i l i í
Žravým škůdcem je chřestovníček lilií, jeho červená barva umožní jej pochytat bez chemického postřiku, jeho výskyt nikdy není kalamitní. Postřiky ale musíme použít proti mšicím, které přenášejí také virózy. Mnohem vážnější jsou plísňové choroby na listech. Při teplém deštivém počasí v červnu provádíme preventivní postřik proti botrytidě běžnými fungicidy, podle počasí i opakovaně. Při tvorbě poupat napadá lilie vrtalka liliová, která klade vajíčka na poupata, její housenice pak zničí jejich vnitřek. Proti ní se osvědčuje Karate, bohužel při výskytu vrtalky se postřik musí provést také opakovaně v asi pětidenních intervalech.
Vážnou chorobou cibulí je fuzarióza, její eliminace spočívá v prevenci výsadbou nezamořených cibulí, nová cibule se nemá sázet na místo uhynulé lilie.
Jistě by bylo možné provést i chemickou, či tepelnou dezinfekci půdy, ale v zahrádkářských podmínkách je to obtížné.
M n o ž e n í l i l i í
Přirozeným způsobem je výsev ze semen, tento způsob však je možné uplatnit jen u botanických druhů, protože ze semen odrůd už nezískáme lilie identické s rodičovskými páry.
Vegetativní způsob množení se může uplatnit u všech lilií. Nejpřirozenější je rozdělení cibule, rozsadit stonkové cibule, vznikající v zemi v zemi nad cibulí. Některé lilie vytváření pacibulky, listové cibulky v paždí listů, které můžeme po nasazení prvních kořínků vysadit do nádoby s dobrou zeminou. První zimu by měly být chráněny před promrznutím raději ve sklepě, v garáži apod.
Složitější je množení ze šupin, které můžeme odebrat koncem léta opatrně i od vysazené lilie, nebo při přesazování. Odebíráme jen naprosto zdravé okrajové šupiny, umyjeme pod tekoucí vodou a po zaschnutí je ukládáme do rašeliny v plastových sáčcích. Obvykle o vánocích jsou malé cibulky na širším konci šupin dost velké, abychom je mohli uložit na chladnější místo až do jarní výsadby nejraději do kontejneru. Nedostatek místa neumožňuje uvádět další podrobnosti.
D o p o r u č e n é l i l i e p r o z a h r á d k y
Sortiment dnes komerčně dostupných lilií je dost široký, při výběru vycházejme z úmyslu použití. Pro řez jsou vhodné jak asijské hybridy, tak tzv. LA-hybridy, dorůstající max.150cm. Kromě modré mají všechny barvy a většinou nevoní. V zahradě se krásně vyjímají i aureliány a tzv. čínské hybridy s výškou až 200cm. Jsou voňavé a dají se použít i do velkých váz. V poslední době jsou hitem tzv. orientpety, které někdo nazval sekvojemi mezi liliemi. Dorůstají až 250cm, mohou mít až 50 květů, mají různé kombinace barev a nevtíravou vůni. Tyto vzrůstné lilie výškou i dobou kvetení se výhodně uplatňují například mezi růžemi, protože je přečnívají a kvetou po jejich odkvětu ve druhé polovině července i později.
Je téměř s podivem, že pěstování botanických druhů je obtížnější než hybridních lilií, protože mají své specifické nároky na půdu, klima atd. Jsou sice mezi nimi i „zdomácnělé, např. již zmíněná lilie bělostná, nebo lilie královská a třeba i mohutná L. henryi.