Václav Tyle
Pan Václav Tyle na schůzi Martagonu, kdy mu bylo „teprve“ 90 let. Letos aspiruje na stovku. Náš klub bude tomuto výročí samozřejmě ještě věnovat náležitou pozornost, zatím s přáním co nejlepšího zdraví zde uveřejňujeme vzpomínkový článek o jeho začátcích s pěstováním lilií, který vyšel v Liliáři č.1 v roce 2012.
Jak jsem začínal s pěstováním lilií
Václav Tyle
V úvodu bych Vás rád seznámil s tím, jak jsem začal s pěstováním lilií. V lednu 1972 jsem prodělal těžký úraz a strávil v nemocnici přes půl roku. Po návratu mi byl přiznán plný invalidní důchod. Hodně vyšetření probíhalo v Praze, a tam jsem jednoho dne v květinářství uviděl krásné, zajímavé květy, byly to lilie. První tři cibule lilií ‚Enchantment‘ mi přivezla manželka na podzim roku 1972. Vzpomněl jsem si, že v nemocnici ležel vedle mě pan Písek z Rovného a vyprávěl o organizaci lilií MARTAGON ve Vlašimi. Dopadlo to tak, že jsem se přihlásil u přítele Vondry, který byl jednatelem MARTAGONU. Předsedou byl J. Kraus z Brandýsa nad Labem.
A tak začalo mé poznávání lilií. Lilie mi daly poznat svět dobrých lidí a přátel. Nastala doba návštěv u pěstitelů se zájmem o cibule lilií a o rady, jak je pěstovat, ale dopadl jsem skoro u všech špatně. Neprodali, neporadili, že prý musím sám vědomosti načerpat praxí! Také jsem napsal p. Frajmanovi do Oseka u Teplic, který dokonce přijel se svou paní k nám do Račiněvsi. Přivezl mi darem několik cibulí lilií včetně svého nového výpěstku, kterým byl asijský hybrid krémové barvy a s vybočenými květy ‚Světlana‘ (později byl přejmenován na ‚Světlana Frajmanova‘). Poté jezdil na Roudnické výstavy vystavovat a hodnotil také exponáty v soutěžích. Naše přátelství bylo jedno z nejlepších a ukončila ho až jeho smrt v r. 1984.
Druhý pán, který mně velmi pomohl, byl Ing. Václav Jošt, jenž pracoval v Heřmanově Městci v Sempře. S ním spolupracuji až do dnešních dnů. Navštívil jsem jeho první liliářskou výstavu v Brně u „Tří šlechtičen“ ještě jako divák, ale též jsem se přihlásil za člena LILIUM Brno a až do roku 2001 jezdil na výstavy do Lednice. Znám také několik liliářských „odborníků“, které nezajímá pravost odrůdy a barvy květu, hlavně když prodají. Již mnoho roků pracuji v poradním stánku ČZS a často slyším názor: „Dejte mi pokoj s liliemi, nakoupila jsem za několik stovek cibule orientálních a ani jedna mi přes zimu do jara nevydržela!“ Toto je příklad, kdy je na nás slušných liliářích, abychom zájemcům o lilie poradili, s jakými skupinami je třeba začít, a nenabízeli jim pouze orientální hybridy, které jsou problémem i pro zkušeného pěstitele.
Vážení přátelé, nyní předkládám čtenářům své rady a připomínky za uplynulých téměř čtyřicet let pěstování lilií.
1. Základem dobrého a úspěšného pěstování je hlavně správné složení půdy. Nehodí se těžká černozem ani půda písčitá. Černozem se však uplatní při pěstování lilií v květináčích kolem 20 cm vysokých nebo také ve velkých nádobách s odtokem vody. Ani přimíchání písku do takové půdy nepomůže, je ovšem možné použít substrát pro muškáty. V květináči uděláme dostatečnou drenáž z kamínků a pak cibule vysadíme. Květináče zapustíme ze ¾ do půdy, aby rostliny tolik nevysychaly. Na zimu je nutno květináče uložit při teplotě 0 °C až 6 °C. Máme-li méně cibulí, můžeme cibule uložit v hoblinách a dát do chladničky. Do písčité půdy je možno přimíchat zeminu v poměru 1:1. Jestliže máme vhodnou půdu k pěstování lilií, ale mělkou jen 15–20 cm a jílovité podloží, musíme zeminu odházet, dle toho, jak velký záhon chceme mít, jílovité podloží asi 10 cm vybrat a nahradit drobnými kamínky nebo štěrkem a ukončit asi 2 cm vrstvou hrubého písku. Na toto dát zeminu nebo substrát, aby byl záhon asi 5 cm vyvýšen nad okolní terén. Pro jemně drcenou kůru jezdím na svá oblíbená místa, míchám ji se zeminou pro její vzdušnost a propustnost. Máme-li půdu středně lehkou a propustnou pro zimní odtok vody, není třeba dělat nic, v každém případě přimíchání kůry do půdy pěstovaným liliím prospěje. Víte, že cibule asijských hybridů a LA-hybridů se přesazují jednou za tři roky, trubkovité a OT-hybridy se přesazují jedenkrát za čtyři roky? Takto dobře připravený záhon je možno použít ještě jednou, tj. na další 3–4 roky. Na jaře hnojím plným hnojivem NPK nebo Cereritem a hnojení opakuji začátkem května v dávce 5–7 dkg na 1 m2 půdy. Po ukončení výsadby záhon důkladně zavlažím, i po každém hnojení je třeba lilie zalít. Jakmile lilie odkvetou, dusíkatá hnojiva již nepoužívám, ale hnojím síranem draselným, aby cibule dobře vyzrály, podpoří se tím také jejich dobrý zdravotní stav. Hnojím také tekutým hnojivem na list, které přimíchávám k ochranným postřikům při jedné operaci. Důležitá zásada ve výživě lilií je nepoužívat jen dusíkatá hnojiva, cibule by rostly, ale byly by vyhnané a podléhaly by různým nemocem. Nehodí se ani čerstvý kravský hnůj, zásadně používám suchý starý kravinec jako druhé hnojení v květnu.
2. Druhou velmi důležitou věcí je nákup cibulí. Cibule musí být tvrdé, přitom nezáleží ani tak na velikosti, ale spíše na tom, aby byly zdravé a květuschopné. Stane se, že dostanete v zásilce cibule s vadnými šupinami. Ty musíte odlámat a rány na cibulích zasypat dřevěným uhlím. Suché kořínky je třeba odstranit a prohlédnout spodek cibule. Zde je kořenový kroužek, který drží šupiny pohromadě. Hniloba se nazývá fuzarióza. Takto poškozenou cibuli je nejlépe spálit, ani zdravé šupiny na množení z toho nelze použít. Pokud je nutné cibule dezinfikovat (mořit) ve fungicidu proti houbovým chorobám, stačí mořit asi ½ až 1 hodinu, avšak před sadbou cibule musí oschnout. K tomuto účelu je možné v současné době použít jen Dithane DG Neotec, Merpan 50 WP nebo Merpan 80 WG. Liliové cibule není možné nechat volně na slunci nebo dát na delší dobu do úschovy bez půdy. Cibule pak vyschne a odumře. Lilie se mohou sázet jak na podzim, tak na jaře do čerstvě zryté půdy, ale přesazují se na podzim. Jarní výsadba je vhodnější, protože cibule dobře zakoření a vykvete, při pozdním sázení je nebezpečí, že cibule během zimy zahyne.
3. Stanoviště vybírejte pečlivě, lilie pěstované ve volné půdě mohou zůstat na stanovišti po jednom přesazení 6–8 roků. Lilie musí mít ve dne dostatek slunce, rozhodně nedoporučuji sázet pod stromy, svah může být na jižní či východní expozici, vhodné je také po prvním přesázení dezinfikovat půdu dusíkatým vápnem v dávce 30–40 g na 1 m2. Dusíkaté vápno je třeba po rozhození zalít a překrýt černou fólií, aby došlo k dezinfekci půdy. Po 7–10 dnech půdu přeryji a za týden cibule sázím. Na záhon je nutné přidat nový substrát nebo drcenou kůru.
4. Cibule lilií jsou mrazuvzdorné, aleněkteré skupiny, jako např. trubkovité, orientální a LO-hybridy, jsou náchylné na jarní mrazíky, po vyrašení se musí zakrýt! Lilie nesnáší v době vegetačního klidu zamokření, proto je důležité zajistit propustnost půdy a drenáž. Při výsadbě jednotlivých cibulí na záhon sázíme do zryté půdy a na cibuli se dává dvakrát více zeminy, než je výška cibule, ale ne hlouběji než 20 cm. Rozhodím kombinované hnojivo, nejlépe Cererit 5–7 dkg na 1 m2a zaliji. Jedinou výjimku má lilie bělostná (Lilium candidum), která vyžaduje naopak těžší vápenitou půdu. Sází se na plné slunce a pouhé 2 cm země nad cibuli. Tato lilie se přesazuje koncem srpna – září, než ji naroste na podzim růžice listů. Zmíněná rostlina však trpí virovou nemocí, která ničí cibuli, a ty pak zajdou. Na virové onemocnění neexistuje žádný účinný postřik!
5. Na botrytidu (šedou hnilobu), která přechází na poupata a ta nekvetou, je nutné na jaře použít 2–3 postřiky po 14 dnech vhodným fungicidem, já používám např. Mythos 30 SC, Rovral Aquaflo nebo Teldor 500 SC.
6. Během vegetace, hlavně při suchém počasí, lilie zalévám, ale dopoledne, aby listy oschly a nezůstaly přes noc mokré.
7. Ochrana proti chorobám a škůdcům. Červeného broučka (chřestovníček liliový) je lepší sbírat a ničit, ale pozor! Při sebemenším dotyku spadne a otočí se nožkami vzhůru a na půdě není vidět. Jeden z nejhorších škůdců je vrtalka, „liliová moucha“, která naklade v květnu vajíčka do poupátek. Larvy pak poupata vyžírají a ta nemohou vykvést. Proti tomuto škůdci používám postřik hloubkový, který prostoupí poupě a larvy usmrtí. Dotykové postřiky nezabírají, velmi vhodný byl Sumition, ale již se nevyrábí, náhradou za něj může být Mospilan 20 S. Postřik aplikuji začátkem růstu malých poupat, a to třikrát po deseti dnech. Hnojím také tekutým hnojivem na list, které přimíchávám k ochranným postřikům při jedné operaci.
8. Během růstu udržuji záhon bez plevelů a zalévám. Odkvetlé květy odstřihnu, suché lodyhy násilím neodstraňuji, v listopadu – prosinci jdou lehce vykroutit, jinak se poškodí střed cibule.
9. Dnes se v liliových továrnách v Holandsku naplno kříží skupiny mezi sebou. Zatím nejhezčí a nejzdravější se zdá křížení orientálních x trubkovitých lilií označované jako OT-hybridy a křížení asijských h. x trubkovitých h., což jsou tzv. AT-hybridy, které mohu doporučit i začínajícím liliářům. Ze základní skupiny to jsou asijské hybridy a LA-hybridy. Další odborné vědomosti získáte vlastní prací, v liliářských organizacích MARTAGON Praha, LILIUM Brno a LILIE Hodonín nebo radami zkušeného pěstitele lilií.
Své výpěstky lilií jsem vystavoval: v Roudnici nad Labem pod ZO ČZS Roudnice č. 1 od roku 1977 až do roku 2000, dále 10 let v Německu, kde mi byly v roce 1995 předány v Erlangenu jako nejúspěšnějšímu vystavovateli 3 první a 3 druhé ceny. Do Lednice jsem jezdil vystavovat až do roku 2001. I zde jsem získal mnoho ocenění. V současnosti pořádá výstavy LILIUM Brno v Rožnově pod Radhoštěm, zde jsem vystavoval v roce 2008. Zúčastňuji se výstav v Rakovníku, Litoměřicích, Valticích, Zlonicích, Praze, Velehradu, Volyni, a také na zámku v Žirovnici. Na zámku Veltrusy, kde bývají výstavy růží, jsem při těchto výstavách vystavoval 8 roků lilie samostatně. V Lysé nad Labem mám už 12 roků svoji expozici lilií a v poradním stánku ČZS podávám informace a rady hlavně k liliím.
Přeji Vám, milí přátelé, mnoho radosti a úspěchů při pěstování krásných květin – lilií.