Přednáška o japonských liliích k japonskému posluchačstvu
Alisdair Aird
Ačkoliv by se diskuze s japonskými pěstiteli o původních japonských druzích lilií mohla zdát absurdní, všichni, včetně autora, jí byli velmi potěšeni.
V roce 2014 jsem byl pozván do Tokia japonskou RHS (samostatnou společností v této době přijatou do RHS, ale mezitím rozpuštěnou) k přednášce o původních japonských liliích. Hiroko Saito z výkonného výboru a jeho členové, zejména generální sekretář Takaši Higuraši, se mnou jednali mimořádně laskavě, přivítali mě hned při příjezdu do hotelu. Kupodivu v centru Tokia hotel New Otani stojí za to poznát už kvůli pěkně upravené zahradě s klikatými stinnými chodníky, mohutnými vodopády, vodními nádržemi třpytící se stovkami koi kaprů, neposkvrněnými chodníky tradičního štěrku kolem hezkých bludných balvanů. A dokonce i s malým lesíkem s historii pamatujícími Podocarpus macrophyllus a Torreya nucifera, rostoucími zde už nejméně od začátku devatenáctého století.
Takaši Higuraši a překladatel Masaja Tatebajaši mě provedli překrásnou devíti hektarovou zahradou Rikugi, restaurovanou koncem devatenáctého století a demonstrující šest principů poezie – velmi poklidné místo k rozjímání, právě k uklidnění mých nervů před následující přednáškou. Bylo to také jediné místo, kde jsem mohl vidět rostoucí lilie, pravděpodobně Lilium speciosum, ale už po odkvětu. Bylo mi řečeno, že neobvykle horký srpen ukončil liliovou sezónu o dva až tři týdny dříve než obvykle.
Přednáška se konala v hale dívčí školy Myoničikan Jiyu Gakuen ze dvacátých let dvacátého století, kterou projektoval Frank Lloyd Wright. Nyní je pěkně restaurovaná a udržovaná pod památkovou ochranou jako významný kulturní majetek. V hale se dosud nachází původní vzácné židle, rovněž navržené F. L. Wrightem. Cítil jsem se velmi poctěn, že se moje přednáška může konat v tak krásné historické budově. Přesto jsem měl ještě lepší pocit z toho, že mezi početným posluchačstvem se nacházel také legendární pěstitel lilií Katsuro Arakawa, který šlechetně po léta přispíval do distribuce semen Liliové skupiny RHS a měl velkou zásluhu o její velký úspěch. V roce 1998 byl za to oceněn Lyttelovým pohárem. Ještě před tímto setkáním jsem měl s ním a jeho manželkou dlouhý a zajímavý rozhovor o jeho aktivitách včetně pěstování a distribuci lilií mezi členy Japonské liliářské společnosti, kterou on sám založil. Ukázal mi také zajímavé obrázky jeho liliové výsadby pokryté mimořádně vysokou vrstvou sněhu.
Hala byla posluchači zcela zaplněna. Měl jsem sebou asi osmdesát snímků a po každém mém komentáři jej Masaja Tatebajaši překládal. Nemohl jsem mít lepšího překladatele, protože studoval v Kew a Cambridgeské botanické zahradě. Naše spolupráce tak probíhala velmi hladce. A co víc. Pan Arakawa každý z mých snímků označil japonským pojmenováním a pro posluchače tak bylo sledování mého výkladu mnohem snazší a názornější.
Začal jsem ukázkou mého způsobu pěstování lilií ve vyvýšených záhonech v jižní Anglii a pak jsem nastínil postup v jakém se japonské lilie dostávaly na západ, což jsem doprovodil botanickými kresbami a fotografiemi z té doby. Ačkoliv se tradičně myslí, že první japonskou lilií pěstovanou v Anglii už začátkem osmnáctého století byla Lilium dauricum (nebo podle tehdejší botanické nomenklatury nesprávně L. pensylvanicum), nyní se zdá mnohem správnější a pravděpodobnější, že je to jeden z příkladů nesprávné identifikace a ve skutečnosti se jednalo o formu L. maculatum nebo snad o přírodní hybrid později identifikovaný jako L. × elegans.
Pak nastalo velmi významné období od konce osmnáctého do začátku devatenáctého století se záplavou japonských přírodních druhů lilií a lilií k těmto druhům přiřazených: Lilium japonicum, L. concolor, L. lancifolium, L. longiflorum a L. callosum. následovaných později v devatenáctém století liliemi L. auratum, L. leichtliniii, L. medeoloides a L. rubellum a na přelomu devatenáctého a dvacátého století L. nobilissimum a L. alexandrae; u těchto dvou lilií dochází dosud mezi některými západními botaniky a taxonomy k nedorozumění.
Poslední část mé přednášky byla stručným nástinem účasti, kterou se japonské lilie podílely na vyšlechtění asijských a pak i orientálních hybridů a později i mnohem komplexnějších často sterilních nebo téměř sterilních mezisekčních hybridů, jakými jsou LA-hybridy (longiflorum/asijských) a OT-hybridy (orientálních/trubkovitých).
Musím poukázat na ironii, že zatímco v první polovině dvacátého století Japonsko exportovalo mnoho milionů liliových cibulí do Evropy, nyní se situace zcela obrátila. Jediná holandská liliová školka produkuje 5 milionů cibulí L. longiflorum ‚White Heaven‘ za rok a celý holandský export do Japonska představuje kolem 120 milionů cibulí.
Po přednášce se všichni přesunuli na „shromáždění s jídlem a pitím“ s velkolepou škálou japonských specialit a nepřetržitým proudem japonského ekvivalentu růžového šampaňského – družné veselí by bylo docela správným označením. Setkal jsem se mimo to s mnoha zanícenými liliáři, mezi nimi si rozpomínám zejména na dva z nich. Tomokatsu Udagawa napsal knihu o ukiyo-e (klasickém deskotisku), se zobrazením i hrnkovaných rostlin, mezi nimi i lilií. Tuto knihu mi velkoryse věnoval. Tošio Tsukada přijel ze společnosti Jokohama Nursery Co. a přivezl sebou na setkání kopie přepychově vytvářených ilustrovaných chromolitografických liliových katalogů z roků 1899 a 1930, kdy je společnost vyvážela do celého světa – list po listu něco úžasného.
Coals to Newcastle: talking about Japanese Lilies to a Japanese Audience, Lilies and Related Plants RHS 2015-2016, 39-42
Poznámky redaktora:
1) Přeložený text jsme získali díky laskavosti ing. Jiřího Černého.
2) V celém příspěvku jsou pečlivě používána uznaná jména botanických lilií. Rovněž je správně upozorněno na spory o jménech L. nobilissimum a L. alexandrae. Jak Lilium nobilissimum (Makino) Makino, tak Lilium japonicum var. nobilissimum (Makino) Matsum., tak i Lilium japonicum f. nobilissimum Makino jsou dnes považována pouze jako synonyma jména Lilium japonicum Thunb. Samostatné jméno Lilium alexandrae dnes není vedeno vůbec. Jména variet L. japonicum var. alexandrae Baker, L. longiflorum var. alexandrae (Baker) E.H.Wilson a L. makinoi var. alexandrae (Baker) Makino & Nemoto jsou všechna považována za synonyma jména Lilium japonicum.
3) Malá poznámka k názvu „Uhlí do Newcastlu …“. Město Newcastl upon Tyne v severovýchodní Anglii bylo významným exportérem uhlí. Název lze tedy chápat jako obdobu našeho „Nosit dříví do lesa“.