Něco z historie vzniku barevných trubkovitých lilií
RNDr. Vladimír Chaloupecký, CSc.
Už v roce 1897 zkusili londýnské Kew Garden křížit L. henryi x L. leucanthum var. chloraster, nalezené a dovezené do Británie 1889 a popsané 1901 Bakerem {typ}a Wilsonem 1925 ( var. chloraster). Hybridy pojmenovali L.x kewense. Lilie se smetanově okrovými a široce rozevřenými květy se zkroucenými plátky však brzy zmizely, stejně jako rostliny z údajně zpětných křížení na mateřskou rostlinu i hybridů mezi sebou.
Informace o tomto křížení podnítily abbého Souilleta a E. Debrase ve Francii křížení opakovat s L. sargentiae (objevené Wilsonem spolu s L. regale 1903 a po tisících importované 1908 a 1910; obě lilie popsal až 1912.) První hybrid L. sargentiae x L. henryi nakřížený Debrasem v roce 1925 vykvetl v roce 1928 – jako jediná rostlina ze dvou životaschopných semen z roku 1925. Ten jej pojmenoval po latinském jménu města Orleáns L. Aurelianense. To je tedy původní název kříženců L. sargentiae x L.henryi. Stejné křížení údajně provedl v té době i Angličan Stooke, ale jeho prý velmi životné lilie se z neznámých důvodů do povědomí liliářů nedostaly. Obdobné křížence úspěšně vypěstoval i francouzský amatér abbé Souillet. Abbé vyšlechtil své hybridy sám a udržel je i přes válku. Po jeho smrti je zdědil jeho příbuzný, který však také brzy zemřel a abbého lilie vyhynuly.
Debrasovu skupinu ve 30. a 40. letech 20. století velmi zpopularizoval známý a pilný botanik, Sir Frederic Stern, který každoročně trávil dovolenou na Riviéře a dopisoval si s Debrasem. Ten se mu zmínil o liliích svých i abbého Souilleta. Sir Frederic k oběma šlechtitelům „vyslal“ kolem roku 1934 svého známého a pozval abbého na konferenci RHS /teď drb: ten se prý vymlouval, že nikdy necestoval, že biskup cestu neschválí a bůhví co ještě. Voják Sir Frederic ovšem nebyl troškař a se svou typickou efektivností napsal biskupovi a zadal vyřízení Cookově cestovní kanceláři. Ta abbého prostě (cit.) „ sebrala na faře i s taškou jeho pozemského majetku a kompletně doručila na Vincent Square“ – adresa ústředí RHS/. Abbé měl se svou přednáškou obrovský úspěch.
E. Debras během války o své křížence přišel, ale protože uchoval jak sargentiae, tak henryi úspěšně křížení zopakoval a aureliány opět vzkřísil.
Zajímavý byl vývoj barevných trubkovitých lilií v USA. V roce 1933 nakřížil T. Barry L. myriophyllum x L. henryi a dostal výborný semenáč pojmenovaný později T.A. Havemeyer, podobný liliím Debrasovým. Pyl této odrůdy použil úspěšně C. Yerex, který její křížence s Aureliány dovedl zdárně dokonce a vyšlechtil Henryi Hybridy s různě barevnými květy podobné L. henryi. Později vypěstoval i odrůdy s květy plochými, kterým J. deGraaff říkal Sunburst typ a C. Yerex typ Corona. Barevné trubky dále v USA s úspěchem šlechtili, kromě obou výše zmíněných, také L. N. Freimann (úspěšný i v liliích amerických – Bellingham Hybrids), L. Woodriff a další.
V Evropě barevné trubkovité lilie dopěstoval do květu L. Frietsch v roce 1931. Nazval je L. x frietschii. Původní kmen brzy zašel na virosy, ale ze zbytků semen (?) je Frietsch znovu rozpěstoval. Těsně po válce jich už měl tolik, že po roce 1950 zásoboval řezanými květy celý západoněmecký trh jako monopolní dodavatel. Nikdy neprodal ani nevěnoval jedinou cibuli a kolem původu těchto hybridů nic nezveřejnil. Na přímý dotaz C. Feldmaiera ohledně účasti L. henryi v základním křížení (cit.) „po dlouhém mlčení to připustil“.
Je opravdu zvláštní, že např. Debras, který od dětství lilie miloval a opečovával, aureliány během německé okupace nezachránil a Frietsch ve válkou zničeném Německu jich už kolem roku 1950 měl tolik…
Dalšími, už u nás známými německými šlechtiteli, pak byli právě C. Feldmaier, jehož výpěstky byly vysoké, zřejmě také určené k řezu, i další liliáři, které jsme znali z NDR, např. L. Böhm z Drážďan, který sytě okrové až světle kakaové trubky vystavoval i v Praze a řada dalších, amatérů. Původ semen těchto lilií však byl v NSR.
Přes často uváděnou domněnku hrála L. regale při křížení Aureliánů velmi malou roli. Údaj Frietsche o jediném kříženců z 20 tisíc semenáčů po L. regale x L. henryi vypadá spíš jako nález nové Black Beauty mezi trubkami. Další zmínka o lilii královské je u Pink Trumpets L.N. Freimanna, kde prý byla přikřížena do hybridů třetí generace.
Svého času velmi populární Golden Regale pocházelo ze semen koupených L. N. Freimannem jako „gloriosum“. Později se ukázalo, že pocházejí od prof. Crowa z Kanady, který pravděpodobně s křížením lilií experimentoval. „ Zlatá regale“ tedy zřejmě nebyla čistým potomkem L. regale, jak předpokládal i Jan de Graaff, ale šlo o mutaci genu(ů) řídících soustředění žluté barvy pouze na hrdlo květu, protože semenáče prý byly jednotné.
Tolik o původu aureliánů, dnes Čínských trubkovitých lilií.